FARMA ROKU 2015

Páté místo ve Farmě roku 2015 – Dvůr Svržno

Svržno02

Svržno – jeden ze čtyř původních dvorů historicky proslulého hostouňského hřebčína ležící v podhůří Českého lesa oslavil v letošním roce sté výročí založení. Svému primárnímu účelu – tedy chovu koní, však za totality nesloužil. Na jeho zašlou slávu navázal až v roce 1993 otec dnešní majitelky Michaely Kodadové Miroslav Koza, který zde začal soukromě hospodařit. Společnými silami, elánem, nadšením a za pomoci dalších členů rodiny přeměnili neudržovaný dvůr v agroturistický areál s téměř sedmdesátkou koní.

Pod heslem „vše co se týče koní“ tu poskytují nejen ustájení, ale zejména řadu volnočasových aktivit. Areál je i dějištěm mnoha chovatelských, kulturních a společenských akcí.

Když byl roku 1915 založen knížecí rodinou Trauttmansdorffů hřebčín v Hostouni na Domažlicku, staly se jeho součástí i další dvory, jeden z nich v nedalekém Svržně. Po vzniku republiky sloužil hřebčín jako vojenský, především k odchovu koní pro finanční stráž, po okupaci pak přešel pod správu německé armády. V té době sem, na klidné místo daleko od válečné vřavy, byla postupně transportována řada vzácných koní z celé Evropy. Nový domov zde na několik let našli nádherní bílí lipicáni ze slavné Španělské jezdecké školy ve Vídni, ale i lipicáni z Polska, kozáčtí kabardinští koně či angličtí plnokrevníci.

Obava ze zdecimování drahocenného stáda Rudou armádou vedla v květnu roku 1945 ke zcela ojedinělé záchranné akci, která spočívala v přesunu více než šesti stovek koní z Hostouně a Svržna do americké okupační zóny v Bavorsku. Dostala název „Operace Kovboj“ a jejími hlavními aktéry se stali tzv. „Pattonovi duchové“ – příslušníci 2. kavalérie 3. americké armády generála Pattona. O celé akci, díky níž se později podařilo vrátit většinu lipicánů zpět do Rakouska, pojednává hollywoodský film z ateliérů Walta Disneye „Zázračná záchrana bílých koní“. Jedinečnost této bojové mise připomíná i každoroční průvod trasou tehdejší operace tvořený jezdci na koních spolu se zástupci americké armády, přímými následovníky tehdejších Pattonových vojáků.

Z euforie do smutné reality – tak by se dala nazvat léta poválečná a totalitní, kdy na zdejších dvorech začal hospodařit Státní statek Domažlice a koně jakožto „buržoazní přežitek“ byli značně upozaděni. Hostouňský hřebčín přeměnilo socialistické zemědělství na statek se zaměřením na chov skotu, ve Svržně několik koní zůstalo, ti však nebyli prioritou zdejšího hospodaření.

Svržno03O jejich návrat v plném rozsahu se v devadesátých letech zasloužil až otec dnešní majitelky Dvora Svržno Miroslav Koza. Do té doby bydlel s rodinou v Domažlicích a koně pro něj byli „pouze“ celoživotní láskou, které se věnoval ve volném čase v jezdeckém oddíle, ale rozhodl se to změnit. Jeho projekt privatizace Dvora Svržno byl prvním schváleným v rámci Západočeského kraje a tak se v říjnu roku 1993 začala psát nová kapitola jak historického hřebčína, tak rodiny Kozových.

Někdy však dobrý úmysl a čiré nadšení, když chybí praktické zkušenosti a jasná vize, tak úplně nestačí. Přesto, že statek již v té době začal nabízet celou řadu služeb pro majitele a milovníky koní, a jako na jednom z mála míst u nás zde praktikovali i hippoterapii, bylo prvních několik let doslova bojem o přežití.

Koňskému světu však postupně propadla i dcera pana Kozy Michaela Kodadová, která po nasbírání zkušeností na koňských farmách ve Francii, Německu či Nizozemí začala na počátku nového milénia společně se svým manželem Davidem a za vydatné otcovy pomoci měnit směr podnikání na zdejším dvoře.

Svržno04Zaktivnil se prodej koní, majitelé začali obhospodařovat, navíc v režimu ekologického zemědělství, všech 117 hektarů půdy, která ke dvoru náležela a jíž zpočátku z velké části pro nedostatek zkušeností a zemědělské techniky pronajímali. Na řadu přišlo po vstupu do EU i využití několika dotačních titulů, které umožnily přeměnu dvora na agroturistický areál, jež dnes poskytuje skutečně komplexní služby pro všechny příznivce koní a pobytů na venkově.

Michaela Kodadová, která hospodářství v roce 2009 v rámci generační výměny od svého otce převzala, je dnes hlavní hybatelkou veškerou dění v areálu, a tomu se díky její energičnosti a dobrým nápadům daří. Již nějakou dobu jí v její snaze zdatně sekundují i tři dcery, které po ní lásku ke koním zdědily.

Svržno10V areálu v současné době naleznete téměř sedmdesátku koní, s nimiž je spojena většina zdejších aktivit. Kromě ustájení nabízí svrženský dvůr výuku jízdy na koni, vyjížďky do přírody, svezení dětí, již dvanáctým rokem pak i několik turnusů letních dětských táborů, funguje zde i jezdecký oddíl.

Dvůr Svržno se stal postupně místem konání celé řady chovatelských, kulturních a společenských akcí, pro jejichž účastníky je k dispozici přímo na farmě restaurace a penzion o kapacitě třiceti lůžek. Je i součástí hipostezky. Stále rozšiřovat škálu aktivit tohoto víceúčelového areálu a mít plný kalendář akcí všeho druhu je pro paní Kodadovou a její blízké výzvou i do budoucna.

Svržno12O poloze dvora mnozí říkají „tam na konci světa“. I proto nebylo pro Michaelu Kodadovou a její rodinu vůbec snadné tu více než dvacetiletou cestu, na jejímž počátku byl desítky let neudržovaný areál, ujít. Odpověď na to, zda udělali správně, jim dává každý nový den. A mimo jiné i popsaná návštěvní kniha, do které zaznamenávali své dojmy účastníci letošních květnových oslav 100. výročí hřebčína a 70 let od památné „Operace Kovboj“.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ

Kone Svrzno